Zdenka Hamerová

Nevěřím, že by někoho zajímalo jak jsem začala psát a jak se první rukopis dostal do nakladatelství, ale jednou si to třeba sama ráda přečtu, až budu stará a sklerotická.

 První rukopis ZASLOUŽÍŠ SI SMRT jsem dopsala propiskou do pěti sešitů někdy v roce 1998, pak jsem ho přepisovala do počítače. To mi myslím zabralo i s opravami další rok. Dnes už nechápu tu posedlost a trpělivost, co mne pořád hnala a hnala...Vůbec nemůžu pochopit, že jsem nebyla líná těch pět sešitů postupně přepsat do PC, a to s ročním dítkem...vždycky když usnulo. Někdy v roce 2000 jsem příběh malinko předělala, dopsala 20 stránek úvodu a hledala dobrovolníka, který by se obětoval a přečetl si syrový rukopis plný chyb. A našla se kamarádka Irenka, která mne velmi povzbudila. Pak jsem rukopis vnutila svému tchánovi a ten zase svému známému, který mi řekl spoustu konstruktivní kritiky. Hltala jsem ji, protože jako samouk jsem si moc vážila každé konkrétní rady, či výtky. To už jsem měla dvojčata, takže byl rok 2002. Začala jsem psát další rukopis, Nářek ze tmy a do toho ještě povídky. Byla to nejúžasnější relaxace- odplout do svého snového světa, když všechny děti usnuly. Zároveň jsem moc moc moc chtěla nepsat jen do šuplíku. Nepochybovala jsem, že jednou moje výtvory vyjdou. A tak jsem začala otravovat časopis Marianne. Stala jsem se únavnou a spoléhala na to, že třeba editorka řekne: Proboha, už zase píše ta Hamerová! Tak už jí něco vydejte ať je od ní pokoj!! A stalo se vyšel mi fejeton Den terapie, můj první a asi i poslední.(Musela jsem se v knihovně podívat jak se fejeton vůbec píše-inu samouk co ve škole nedával moc pozor) Bylo to v roce, tuším 2004(prostě až rok! na to co jsem ho tam poslala) Zároveň mi tehdejší editorka poradila, abych zkusila se svou prvotinou nakladatelství Motto. K dispozici jsem měla dva hotové rukopisy, rozepsaný třetí a pro Marianne jsem psala další dvě povídky... Byla jsem mooooc šťastná. Zasloužíš si smrt vyšla rok od podpisu smlouvy, takže 2005. Na svou první smlouvu nikdy nezapomenu. Myslím, že kdyby mi tam napsali, ať jim dám všechny svoje úspory a zlaté šperky, že mi teprve pak knížku vydají, že bych jim je asi dala