Zdenka Hamerová

Zasloužíš si smrt, je úplně první počin, který jsem dala dohromady. Nikdy dřív jsem nepsala povídky- kromě srandovních nepoužitelných ve škole při vyučování. Přišlo mi to jako ztráta času a mrhání námětem. (Já vím že to tak není, povídky mají své kouzlo a už jich mám pár desítek napsaných). Taky jsem třeba nevěděla jak na to, protože mne povídky nebaví ani číst. A tak jsem v roce 1997 začala psát rovnou příběh delší, který se déle rozjížděl, gradovalo napětí a čekala jsem co z toho vyleze.

 Vymyslela jsem si příběh mladé ženy Věry, která si vzala o 14 let staršího muže. (Tehdy mi totiž bylo 26, takže čtyřicátník mi připadal strašně starý.) No a čekala s tím mužem miminko. A najednou jí někdo začal dělat naschvály, posílat jí anonymy, mrtvá zvířátka, telefonovat jménem jejího děťátka atd. Dotyčnému šlo o to, aby mladou nastávající maminku psychicky zničil; nejlépe tak, aby jí policie ani nikdo z rodiny nevěřil. První podezřelý byl sám manžel, který by se mohl chtít své ženy zbavit. Další možnost byla-milenka. Jenže na to by přišel každý a příběh by byl nuda. A tak jsem během psaní vymýšlela zápletky, až jsem se tak zamotala.... do konce i vražda se stala, a to otrava muchomůrkou zelenou. Na konci vše dobře dopadlo a příběh jsem rozpletla.

Tato knížka je asi nejnapínavější. Je v ní málo postav, protože jsem se bála, že si je nebudu pamatovat. Ono se to nezdá, ale vymyslet postavy a pak si pamatovat jejich podoby i charaktery je někdy trochu fuška... Stejně jako zamotat příběh a pak ho rozmotat tak, aby dával smysl a všechno do sebe zapadalo. Já vím, od toho jsou poznámky, ale ty většinou někam založím, nebo napíšu a zapomenu kam jsem je napsala.